VLČÁCI | Ani poslední neděli v dubnu nebudeme zahálet. Tentokrát se v rámci sloganu: Dnes nám je to buřt, vydáme z vlakového nádraží ve Vizovicích, přes Šibeničák k Zemské ose v Ublu, na rozhlednu Vartovna a po místních „hřebéncích“ až k zastávce autobusu v Lutonině.
Proč nám to bude buřt? Ano, nemýlíte se, je to jen slovní hříčka. Nicméně, buřtík tam svou roli má. A to přesně takovou, jakou máme nejraději: pěkně opečený na ohénku, který si uděláme pod valašskou eiffelovkou.
Vlak, Šibeniční vrch a hospůdka U Zemské osy
Ze Zlína přijedeme vlakem (náhradním autobusovým spojem), který ve Vizovicích zastavuje podle jízdního řádu v 8:11 hodin. Toť informace pro všechny, kteří se k nám nepřidají přímo na vlakáči ve Zlíně v 7:46 hodin.
První kilometry naší prochajdy se projdeme po Vizovicích s tím, že postupně začneme polykat výškové metry, když se budeme přibližovat k smutnou historií opředenému vrchu s názvem Šibenice. Jak tento název vznikl, dozvíte se samozřejmě na místě v rámci komentáře průvodce.
Jakmile jej mineme, začne se naše cesta blížit k obci s neméně zajímavým názvem, ale rozhodně minulostí mnohem veselejší: Ublo. Tady poprvé smočíme své rty do lahodných nápojů v poeticky pojmenované hospůdce: U Zemské osy. Po povinné občerstvovací pauze, zamíříme opět po žluté trase směr rozcestí Tanečnice, kde přesedláme na cestu značky zelené.
Nejprve Závratě, pak rozhled do širokého kraje
Kousek za rozcestím nás neminou Závratě. Nebojte, jak je na začátku slova znát, jsou s velkým Z, tedy místní osada. Od ní to je už jen kousek na další křižovatku, která by nás svedla přímo do centra obce Prlov. My se ale samozřejmě nenecháme a budeme pokračovat směr ohniště pod Vartovnou :-)
Po tradiční dobrotě, šupem dolů do údolí
Jakmile si užijeme potřebný relax (cca hodina), nasyceni uzenou dobrotou i kouřem z ohniště, vyrazíme směr Jasenná po NS Portášská až k místu, kde je na mapě vyznačeno místo vyhlídka. Tam odbočíme mimo turisty značené cesty a s cílem objevovat zdejší krásy a panorama, půjdeme po zpevněné komunikaci až na samotný začátek obce.
Na jejím konci se přes nedokončenou „Baťovku“ vydáme na místní hřeben, který Jasennou spojuje nebo spíše odděluje (jak chcete) od naší konečné stanice – obce Lutonina.
Nová trasa, nové pohledy a výhledy
Nutno přiznat, že pro mnohé místní je tato cesta patrně dosti známou, pro nás však nikoliv. A proto po ní také půjdeme. Objevovat – to je motto, které nás žene stále kupředu. Jakmile překonáme na cestě stojící hornatinu, zamíříme zcela neochvějně k místní autobusové zastávce. No, a pak si už jen počkat na ten správný spoj, který nás zaveze výrazně blíže k domovu.
Pokud chcete tohle dobrodružství s námi sdílet přímo v terénu, prosím, napište nám do tohohle formuláře vše potřebné. Děkujeme a snad brzy, na viděnou :-)
