STEZKY VLČÁKŮ | V neděli 27. dubna bylo počasí opravdu nádherné. A nejen proto se Klub mladých cestovatelů aneb VLČÁCI, vydal na svou další turisticko-poznávací okružní pěší tůru. Začátek i konec byl v Lutonině, hlavním cílem pak naše milovaná VARTOVNA.

Jak už jsme dříve avizovali, kromě cesty nádhernou valašskou krajinou, byla její důležitým prvkem také opekácí akce s názvem: Je nám to BUŘT. A také bylo. Pojďme však od začátku.

Od zastávky ve startovně-cílové destinaci vyrazili jsme po místní komunikaci do malinko tajemné obce s ještě tajemnějším názvem: UBLO (o její historii Vás brzy seznámíme v seriálu: Ta naše vesnička valašská). Překřížením slavné „Baťovky“, vyhoupli jsme se na trasu barvy žluté a začali polykat první výraznější výškové metry.

Nikdo stoupání dvakrát nemiluje, ale tohle Vám po pár minutách doslova vyrazí dech. Ne však svou náročností, ale dechberoucím panorama Vizovických vrchů a z dálky nás pozorujícího Zlína a blízkých obcí. Víte, že my chválou dvakrát nešetříme, ale prožitek z cesty z Ubla na Tanečnici je něco, co se odvyprávět prostě nedá. To musíte vidět sami!

Na Tanečnici jsme změnili doprovodnou barvu ze žluté na zelenou a neustále zas a znovu uchvacováni okolní scenérií, zamířili jsme na rozcestí Vrchy. Zde se k nám přidal NS Chodníček k rozhledně a stezka barvy modré, které nás pak doprovázely až na Vartovnu. Cesta ubíhala naprosto v pohodě, víc užívat si to snad ani nešlo :-) Tedy až ke křižovatce Horka.

Odsud nám začala býti půda pod nohama opravdu horká. Nejen slunečným počasím, ale především dost znatelně zvedajícím se reliéfem cesty. Nejsme žádné bačkory, a proto jsme zaťali zuby a po pár desítkách minut před námi vyrostla valašská eiffelovka. Ano, nemýlíte se. Obdivovaná strážkyně a kráska Valašska, rozhledna VARTOVNA.

Jakmile jsme svá unavená těla usadili na lavičky u ohniště, všem se znatelně ulevilo. Tedy, všem ne. Buřty v batozích pochopily, že je to jejich konec. Po rozpálení ohně a potřebné úpravy, pevně zavěšené na kolcích (valašsky klacek), začaly se barvit do mňamózního tvaru. Hned, jak svou gastro práci dokončily, v cuku letu zamířily do hladových žaludků. No, a pak přišlo očekáváné rozjímání a odpočinek před cestou zpátky do Lutoniny.

Hned po startu jsme odskočili k nedaleké studánce a šupem po žluté dolů. Jak byla cesta nahoru strmá, to samé se dá říci i o cestě zpátky. Samozřejmě opačně. Holt, Vartovna si své místo vybrala dokonale. Po pár set metrech odbočujeme znovu na naučnou stezku. Nyní však s názvem Portášská. Chvíli využijeme její služeb, ale brzy se vydáváme na po místní komunikaci směr spodní konec obce Jasenná.

Stále Vám asi nemusíme připomínat, že scenérie se vůbec nezměnily. Začíná nás bolet krk, jak s ním pořád otačíme jednou tam, za chvíli jinde. Prostě je stále na co koukat. Ani se nenadějeme a před námi se zjeví areál firmy JASNO. Jasný důkaz o tom, že brzy nás čeká další výstup. Ne příliš těžký, ale únava v nohou a teplem rozpálených hlavách pomaloučku roste. Nicméně, dali jsme se na boj, tak bojujeme. Poslední kopec zdolán, cesta už neodvratně opět míří směrem dolů ke startu celé trasy – zastávce Lutonina. HOTOVO – SPLNĚNO !

Kam příště? Sleduj naše stránky a brzy se to dozvíš. A ještě něco: KDYKOLIV SE K NÁM MŮŽEŠ PŘIDAT ! Vitán je každý, kdo miluje svobodu, pohyb a objevování.

Kompletní fotogalerii z výšlapu naleznete na našem ZONERAMA odkazu.

Tož, AHOJ!