FAJN VÝLETY | Den začal vlakem z Otrokovic, dál přes Hradiště až do Jestřabic, kde se rozběhl výlet pěšky 🚆. Cesta vedla několik kilometrů po zelené hlubokým údolím mezi buky, pak se strmě zvedla až k rozcestníku U Slepice a dál už jen klesala po žluté až do samotných Bučovic 🌳. Ticho, klid a rytmus kroků tvořily celý den. Počasí nás napínalo, ale nakonec bylo fajn a žádný déšť se nekonal.
Ranní klid ve vlaku z Otrokovic
Den se probouzel pomalu. Na peróně v Otrokovicích pár lidí, světlo z lamp a tichý vlak 🚉. Do Uherského Hradiště to uběhlo rychle – šálek čaje, pár myšlenek a pravých „startovních“ valašských panáčků, a pak další spoj do Jestřabic. Odtud už jen batoh na záda, hluboký nádech a první krok vstříc novým zážitkům této nádherné přírodní scenérie.
Zelená značka a ticho údolí
Z Jestřabic začíná zelená turistická značka, která se brzy zanoří do údolí 🌲. Krajina se ztiší, zvuky civilizace zmizí a kolem zůstanou jen bukové lesy. Stromy tu rostou vysoko a těsně vedle sebe vytvářejí klenbu, skrz kterou dopadá tlumené světlo. Cesta vede výhradně po asfaltové cestě, po úbočí potoka. Je rovná, klidná, lehce ten den vlhká. Každý krok se ozývá dutě a přitom jemně.
Vlhký vzduch a rytmus kroku
Vzduch je vlhký, voní po mechu a okolní přírodě. Kolem se všude rozprostírá les plný barev, nabízející zklidnění mysli, příjemných rozhovorů a užívání si všudypřítomného klidu 🍁. Občas padne list, občas zaskřípe kmen. Krok za krokem, s rytmem vlastního dechu, zdoláváme kilometry čerstvého vzduchu.
Výstup k U Slepice
Když se cesta začne zvedat, les nenápadně řídne. Stoupání je krátké, ale znatelné. Najednou se mezi stromy objeví první bod, který znamená pro většinu turistů zastávku – U Kříže. My však stále plní energie pokračujeme až k nejvyššímu místu dnešního putování – rozcestník U Slepice. ☕ Malý altán, zasloužený odpočinek, doplnění energie a údiv při pohledu na hodinky. Dnes jsme opravdu rychlí. Krátká pauza, pár úsměvů, nic víc nebylo potřeba.
Po žluté až do Bučovic
Od „Slepice“ vede cesta dál po žluté značce. Les se mění, buky střídá mladší porost, po chvíli se pod nohama ztratí asfalt, který nahradí zkratka. Šustí spadané listí, jenž občas zakrývá samotnou stezku 🍂. Asfalt se objeví až dole, kde se svah láme k městu. Cesta běží sama, a i když je cíl blízko, člověk by šel dál – jen kvůli tomu tichu.
Káva v Bučovicích
Výlet do Ždánického lesa a Bučovic uzavřela kavárna na náměstí ☕. Z venku bylo slyšet, jak město znovu ožívá, ale uvnitř panoval stejný klid jako v lese. Horká káva, příjemný interiér i obsluha (doporučujeme). Krátký pohled na zámek a pocit, že tohle byl přesně ten typ cesty, která nenabízí mnoho – a přesto dá všechno.
„Ticho lesa není prázdné. Je to prostor, kam se vejdeš celý.“ | Lupeňa POISSON
Návrat přes srdce Slovácka
Zpáteční vlak z Bučovic do Uherského Hradiště byl tichý, možná až ospalý. Krátká prohlídka náměstí, podání si ruky s mnichem a prohlídka bývalé věznice připomněla jiný druh ticha – těžší, sevřenější. Cesta zpět do Otrokovic už byla jen návratem do světa, který dobře známe. Zůstalo v nás však spoustu nového a budu-li upřímný: už se mi po kraji u Ždánického lesa znovu stýská. Tož, brzy v něm zase Ahoj!
Podrobnou fotoreportáž najdete jako vždy v naší galerii na ZONERAMA.
Autor: Klub VLČÁCI | klubvlcaci@gmail.com
Fajn.blog | VÝLETY
