FAJN DOPRAVA | Dálnice D1 je pro většinu řidičů jen nutným zlem, nekonečným pásem betonu a asfaltových záplat, kde člověk trne hrůzou z další kolony. Málokdo z těch, kteří denně sviští po 76. kilometru směrem na Brno, však tuší, že pod jejich koly se nachází světový technický unikát.
U obce Vojslavice překlenuje údolí řeky Želivky podivný hybrid, který spojuje ambice dvou totalitních režimů. Nahoře moderní dálnice, dole zapomenutá silnice třetí třídy. Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) se nyní chlubí prestižní cenou za jeho opravu, ale pojďme se podívat pod povrch tohoto oslavného PR. Je to příběh o tom, jak se megalomanské sny srážely s tvrdou realitou.
Hitlerova dálnice jako základ českého unikátu
Historie spodního mostu se začala psát v temném roce 1939, krátce po okupaci a vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Nacistické plány na rychlé přesuny vojsk a materiálu vyžadovaly moderní infrastrukturu, a tak se začala stavět tzv. Hitlerova dálnice z Prahy do Brna. U Vojslavic vyrostly pilíře pro elegantní obloukový most, který měl být chloubou tehdejšího inženýrství 🏗️.
Jenže válka spolkla zdroje, ocel i beton, a v roce 1942, po atentátu na Heydricha, se stavební ruch nad údolím Želivky nadobro zastavil 🛑. Torzo mostu tam stálo opuštěné jako memento zmaru, zatímco Evropa hořela. Poválečné pokusy o dokončení v roce 1950 ztroskotaly na změně priorit komunistického režimu, který dálnice považoval za buržoazní přežitek.
Když staré plány nestačí nové době
V 60. letech se doprava začala hroutit a soudruzi v Praze si uvědomili, že bez dálnice to nepůjde. Vytáhli ze šuplíků staré plány, ale narazili na zásadní technický problém. Původní protektorátní dálnice počítala u Vojslavic s prudkým klesáním (až 6 %), což pro moderní těžká auta a plánovanou rychlost na D1 bylo naprosto nepřijatelné a nebezpečné ⚠️.
Zbourat téměř hotový most? Příliš drahé 💸. Postavit nový vedle? V úzkém údolí nemožné. Inženýři tak vymysleli geniální, byť bizarní řešení: „posadit“ nový most na ten starý. Vznikl tak unikátní dvojmost, kde ocelová konstrukce D1 stojí na samostatných pilířích, které doslova obkročují starý betonový most pod sebou.
Oceněná rekonstrukce, nebo nutná záchrana?
Letos se ŘSD pochlubilo ziskem ceny Patrimonium pro futuro za citlivou obnovu této památky. Je ale třeba se ptát, zda nešlo spíše o záchranu na poslední chvíli 🚑. Spodní most, léta vystavený povětrnostním vlivům a zatékání solanky z horní dálnice, byl v žalostném stavu. Oprava za téměř 90 milionů korun byla nezbytná, aby se celá konstrukce nezačala hroutit.
Restaurátoři museli složitě sanovat původní beton a nahrazovat zkorodované zábradlí replikami, aby zachovali historický ráz. Je chvályhodné, že se most podařilo zachránit, ale dlužno dodat, že dlouhá léta byl tento skvost spíše ostudou státní péče o technické dědictví 🏚️.
„Mosty u Vojslavic jsou němým svědkem toho, jak se dají efektivně recyklovat megalomanské plány minulosti pro potřeby moderní dopravy, aniž bychom ničili historickou hodnotu. Je to technická symbióza dvou naprosto odlišných epoch.“ – Lupeňa POISSON
Zakázané pásmo pod mostem
Celou situaci komplikuje fakt, že údolí pod mostem není jen tak ledajaké údolí. Během výstavby dálnice v 70. letech byla dokončena i vodní nádrž Švihov (Želivka), která zásobuje pitnou vodou Prahu a půlku Středočeského kraje 💧. Hladina vody stoupla a zatopila pilíře mostu, čímž vzniklo přísně střežené ochranné pásmo.
Běžný smrtelník se k patě mostu nedostane, hlídá ji policie a kamery 📹. Spodní most sice slouží pro místní dopravu mezi Vojslavicemi a Hořicemi, ale zastavit tam a kochat se výhledem na vodní hladinu je oficiálně na hraně předpisů. Je to paradox – máme oceněnou památku, kterou si vlastně nikdo pořádně nemůže prohlédnout zblízka.
Dva mosty, dvě různé technologie
Z technického hlediska je soužití obou staveb fascinující. Spodní most je poctivá železobetonová práce staré školy s délkou 138 metrů, zatímco horní dálniční „brácha“ je ocelový kolos dlouhý 230 metrů, který se vznáší o 12 metrů výše 📏. Horní mostovka leží na čtyřech štíhlých pilířích, které musely být založeny s chirurgickou přesností, aby nenarušily statiku starého mostu.
Během nedávné rekonstrukce museli dělníci pracovat ve stísněných podmínkách a často viset na lanech nad vodní hladinou 🧗♂️. Výsledek je sice vizuálně působivý a ocenění od památkářů zasloužené, ale nic to nemění na faktu, že jde o sňatek z rozumu, vynucený okolnostmi.
Co bude dál s betonových monstrem?
Budoucnost dvojmostu je zajištěna na další desetiletí. Díky opravě může spodní patro dál sloužit místním a horní dál nést tíhu tisíců kamionů denně. Je to jeden z mála pozitivních příkladů, kdy se podařilo sladit požadavky dopravy s památkovou péčí.
Přesto zůstává Vojslavický most mementem doby, kdy se o lidských osudech i krajině rozhodovalo od stolu – ať už v Berlíně, nebo v Moskvě. Až tudy příště pojedete, vzpomeňte si, že pod vámi je kus historie, který přežil válku i socialismus, aby nakonec skončil jako neviditelný podstavec pro dnešní uspěchanou dobu 🚗.
Lupeňa POISSON | fajnblog@gmail.com
Fajn.blog | VÝLETY
