LIBERTE NEWS | Moskva dlouhodobě vede proti Praze ostrou slovní válku a nebere si servítky. Vybrané citace ruských představitelů jasně dokazují, že nás východní velmoc vnímá jako primární cíl.
Oficiální nálepka našeho nepřítele
Investigativní pohled do diplomatických archivů odhaluje, že Česká republika se ocitla v hledáčku Kremlu dávno před současnou krizí, konkrétně již v roce 2021. Ruská vláda nás tehdy oficiálně zařadila na seznam takzvaných „nepřátelských zemí“, kde jsme v té době figurovali pouze my a Spojené státy americké. Toto administrativní rozhodnutí nebylo jen prázdným gestem, ale právním rámcem, který legitimizoval následné nepřátelské kroky vůči našemu zastupitelském úřadu v Moskvě.
Mluvčí diplomacie Marija Zacharovová tento krok opakovaně obhajovala jako nutnou reakci na kauzu Vrbětice, kterou ruská strana dodnes označuje za absurdní výmysl západních tajných služeb. Tento status „nepřítele číslo jedna“ nám zůstal i v roce 2025 a definuje veškeré současné vztahy mezi oběma státy. Je nezbytné si uvědomit, že z pohledu ruské doktríny nejsme partnerem pro dialog, ale cílem pro hybridní operace.
Otevřené hrozby vojenským útokem
Analýza vysílání státní televize Rossija 1 ukazuje znepokojivý trend, kdy moderátoři v hlavním vysílacím čase otevřeně diskutují o raketových úderech na evropské metropole včetně Prahy. Známý propagandista Vladimir Solovjov ve svém pořadu opakovaně vyzýval k tvrdému potrestání zemí, které materiálně podporují obranu Ukrajiny. Tyto výroky, ačkoliv mohou působit jako extremistické výkřiky jednotlivce, jsou pevnou součástí státem řízené informační strategie zaměřené na zastrašení obyvatelstva členských zemí NATO.
Ruská vojenská doktrína s těmito scénáři reálně pracuje a veřejné debaty o použití taktických jaderných zbraní mají za cíl podlomit naši ochotu pomáhat napadenému sousedovi. Investigativní prověrka těchto hrozeb potvrzuje, že nejde o náhodu, ale o systematickou snahu vyvolat v české společnosti strach a paniku. Taková rétorika nemá v poválečné historii obdoby a jasně ukazuje, kam až je režim ochoten zajít.
Přepisování naší vlastní historie
Dalším bojištěm této studené války je interpretace dějin, kde se ruská strana snaží agresivně přepsat události srpna roku 1968 na „bratrskou pomoc“ proti kontrarevoluci. Oficiální ruská média a někteří politici dlouhodobě útočí na české samosprávy, které se rozhodly odstranit pomníky sovětských maršálů, jako byla socha Ivana Koněva v Praze 6. Tento akt suverénního rozhodnutí místní radnice byl v ruském mediálním prostoru prezentován jako rehabilitace nacismu a fašismu v srdci Evropy.
Prezident Vladimir Putin podepsal zákony, které trestají jakékoliv zpochybňování role Rudé armády, což fakticky kriminalizuje český pohled na naši vlastní okupaci. Snaha vnutit nám jejich verzi historie je přímým útokem na naši národní identitu a paměť, kterou si musíme chránit. Dokumenty jasně prokazují, že Moskva odmítá respektovat historickou pravdu a používá ji jako ideologickou zbraň.
Zpochybňování české státní suverenity
Zásadním prvkem ruské propagandy je neustálé opakování teze, že Česká republika není svéprávným státem, ale pouhým vazalem a loutkou v rukou Washingtonu či Bruselu. Ministr zahraničí Sergej Lavrov ve svých projevech pravidelně zdůrazňuje, že evropské vlády nejednají v zájmu svých občanů, ale plní rozkazy ze zámoří. Tímto narativem se Kreml snaží vrazit klín mezi českou veřejnost a její politickou reprezentaci a vyvolat dojem, že naše zahraniční politika je diktována zvenčí. Investigativní analýza projevů ukazuje, že cílem je delegitimizovat demokraticky zvolenou vládu v Praze a podpořit antisystémové nálady ve společnosti.
Rusko nás odmítá vnímat jako rovnocenného partnera a přistupuje k nám z pozice imperiální nadřazenosti, která neuznává právo menších národů na vlastní směřování. Tato psychologická operace má za úkol oslabit naši důvěru v demokratické instituce a vlastní státnost.
Varování pro naši budoucnost
Závěrečná syntéza sesbíraných dat nás vede k jednoznačnému závěru, že tyto verbální útoky nejsou jen „strašením“, ale přípravou ruského obyvatelstva na možný budoucí konflikt se Západem. Bezpečnostní experti varují, že slova v ruském podání často předcházejí činům, a proto nesmíme brát výroky o denacifikaci Evropy na lehkou váhu. Je nezbytné, abychom i v roce 2026 věnovali maximální pozornost monitoringu těchto hybridních hrozeb a nenechali se ukolébat zdánlivým klidem.
Zpravodajské služby BIS opakovaně upozorňují, že nepřátelská rétorika je doprovázena kybernetickými útoky na naši kritickou infrastrukturu a nemocnice. Musíme být připraveni čelit realitě, ve které nás jedna z největších jaderných mocností světa otevřeně definuje jako nepřítele. Ignorování těchto faktů by bylo neodpustitelnou chybou, která by nás v budoucnu mohla stát naši svobodu.
