FAJN INSPIRACE | Druhý svátek vánoční nebyl jen o koledování a jídle. Pro chudé lidi znamenal tento den jedinečnou šanci na svobodu a nový začátek.
Den absolutní svobody slova
V kontextu dnešního světa a naší touhy po svobodě působí datum 26. prosince jako fascinující historický předobraz moderního dne nezávislosti pro pracující třídu. Zatímco po zbytek roku panovala v hospodářství tvrdá hierarchie a přísná poslušnost, tento jediný den rozbil okovy feudalismu a dal i těm nejposlednějším čeledínům právo svobodné volby 🗽. Známé rčení „Na Štěpána není pána“ nebylo jen prázdnou frází, ale právním a sociálním faktem, který umožňoval zaměstnancům beztrestně opustit službu a hledat štěstí jinde.
Byla to chvíle, kdy mohl podkoní nebo děvečka říct svému zaměstnavateli do očí nepříjemnou pravdu o podmínkách služby, aniž by se museli bát fyzického trestu nebo vězení 🗣️. Tento sociální ventil byl pro tehdejší společnost naprosto klíčový, protože bránil větším vzpourám a udržoval křehkou rovnováhu mezi bohatými sedláky a jejich chudou čeládkou. Svátek svatého Štěpána tak v sobě nese silný odkaz lidské důstojnosti a práva rozhodovat o vlastním osudu, což je hodnota, kterou si musíme připomínat i v 21. století 🔓.
Výplata a sladká odměna
Odchod ze služby nebyl jen aktem vzdoru, ale také dnem finančního vyrovnání, kdy čeledíni dostávali svou celoroční mzdu a často i naturálie v podobě nového oblečení 👕. Nedílnou součástí tohoto rituálu byla takzvaná výslužka, která měla podobu speciálního kynutého koláč nebo velké pletené vánočky, jež sloužila jako jedlé vysvědčení za odvedenou práci. Pokud hospodyně předala odcházejícímu sluhovi vánočku krásnou, dozlatova upečenou a plnou rozinek, byl to jasný signál pro celou vesnici, že se rozcházejí v dobrém a s úctou 🥧.
Naopak připálená, sražená nebo chudá vánočka byla veřejnou potupou, která naznačovala nespokojenost hospodáře, ale zároveň vrhala špatné světlo na jeho lakotu. Tento zvyk nutil obě strany k vzájemnému respektu, protože špatná pověst sedláka by znamenala, že v příštím roce pro něj nikdo nebude chtít pracovat na panském poli 🌾.
Patron koní a hospodářství
Ačkoliv vnímáme tento den sociálně, nesmíme zapomenout na jeho náboženský původ spojený s postavou svatého Štěpána, který byl prvním křesťanským mučedníkem ukamenovaným v Jeruzalémě ✝️. V lidovém prostředí se však úcta k tomuto světci transformovala do specifické role patrona koní, kteří byli pro tehdejší ekonomiku stejně důležití jako dnes automobily. Právě 26. prosince se zvířatům dostávalo té nejlepší péče, žehnalo se jim a do krmiva se rituálně míchal oves pro zajištění síly a zdraví v nadcházejícím roce 🐴.
Sedláci dokonce vhazovali hrst ovsa na kněze během mše, což byl magický úkon, který měl zajistit prosperitu celému hospodářství a ochránit ho před zkázou. Toto propojení křesťanské víry s prastarou agrární magií ukazuje, jak naši předkové vnímali svět jako propojený celek, kde i těžká práce zvířat měla svůj posvátný rozměr 🙏.
„Svátek svatého Štěpána byl pro naše předky především dnem sociální svobody a nových začátků pro ty nejchudší. Lidové tradice ukazují, jak hluboce si lidé vážili možnosti svobodné volby.“
Lupeňa POISSON
Koledování stíralo sociální rozdíly
Druhý svátek vánoční byl také dnem, kdy se sociální bariéry bořily prostřednictvím veselého a hlučného koledování, které patřilo k neodmyslitelným zvykům českého i moravského venkova 🎶. Skupinky koledníků, často dětí i dospělých z chudších rodin, obcházely chalupy s písní „Koleda, koleda Štěpáne, co to neseš ve džbáně“ a přinášely do domů radost a požehnání. Nebylo to však vnímáno jako žebrota, nýbrž jako rituální výměna, kdy hospodář musel koledníky pohostit a obdarovat, aby si zajistil štěstí a přízeň osudu v dalším roce 💰.
V tento den se u jednoho stolu nebo prahu potkávali lidé z různých společenských vrstev, což posilovalo komunitní vazby a sounáležitost v rámci vesnice. Koledování bylo živoucím důkazem toho, že o Vánocích si jsou všichni lidé rovni a že štědrost je ctností, která se vyplácí nejen na duši, ale i na majetku 🚪.
Dnešní rodinná a chutná tradice
V současné době se revoluční náboj tohoto dne vytratil a transformoval se do podoby klidného rodinného svátku, kterému vévodí vůně pečené kachny nebo husy se zelím 🍗. Po štědrovečerním půstu a rybě představuje svatoštěpánský oběd návrat k hojnosti a masitým pokrmům, které si dopřáváme v kruhu té nejširší rodiny a přátel. Je to čas vyhrazený pro návštěvy, cestování za příbuznými a společné dojídání cukroví, kdy stres z příprav definitivně opadá a střídá ho zasloužený odpočinek 🍷.
Přestože už dnes neměníme hromadně zaměstnavatele a neházíme po farářích zrní, měli bychom si u svátečního stolu připomenout, že tento den byl pro naše předky symbolem svobody. Oslava svatého Štěpána tak zůstává připomínkou toho, že možnost volby a změny je jedním z nejcennějších darů, které v životě máme 🎉.
Lupeňa POISSON | fajnblog@gmail.com
Fajn.blog | VÝLETY
