INSPIRACE | Aktuální extrémní mrazy na území České republiky jsou pouze krátkodobým meteorologickým výkyvem, který v žádném případě nepopírá dlouhodobý a vědecky podložený trend oteplování naší planety a změny klimatu. Renomovaní odborníci a meteorologové upozorňují, že i v celkově teplejším světě se budou nadále vyskytovat epizody silných mrazů, byť jejich četnost bude postupně klesat.

Mrazivý začátek nového roku

První dny měsíce ledna 2026 přinesly na naše území velmi nízké teploty, které na mnoha místech klesly hluboko pod bod mrazu a připomněly sílu pravé zimy. Například na šumavské stanici Kvilda naměřili meteorologové v noci na čtvrtek teplotu až minus 29,6 stupně, což byla zatím nejchladnější noc této zimní sezóny. I v nižších polohách se průměrné noční teploty pohybovaly kolem minus 12,5 stupně, což vyvolalo u veřejnosti otázky ohledně platnosti teorií o oteplování klimatu.

Tento jev je však z hlediska statistiky a dlouhodobých měření zcela přirozenou součástí našeho podnebí, které je typické svou velkou proměnlivostí a střídáním různých typů počasí v jednotlivých ročních obdobích. Současná mrazivá epizoda sice přináší nepříjemnosti v dopravě a energetice, ale z hlediska klimatologie nepředstavuje žádný zásadní zlom v nastaveném trendu. Podle dat Českého hydrometeorologického ústavu se počet arktických dnů v posledních dekádách snižuje, avšak to neznamená, že by měly mrazy z našeho území zcela vymizet.

Rozdíl počasí a klimatu

Je nezbytné důsledně rozlišovat mezi aktuálním stavem počasí, který sledujeme z okna nebo na teploměru, a dlouhodobým stavem klimatu, který se vyhodnocuje v řádu desítek let. Zatímco počasí se může měnit ze dne na den a přinášet krátkodobé extrémy, klima představuje průměrné hodnoty za období alespoň 30 let, které jasně ukazují na rostoucí globální teplotu. Jedna mrazivá vlna, trvající několik dní či týdnů, nemůže vymazat data shromažďovaná po celá staletí, která potvrzují, že se planeta Země neustále zahřívá.

Odborníci často používají přirovnání, že počasí je jako nálada člověka, která se může rychle měnit, zatímco klima je jako jeho trvalá osobnost, která zůstává stabilnější. I v době globálního oteplování tedy mohou nastat období, kdy teploty spadnou hluboko pod dlouhodobý normál, aniž by to zpochybnilo celkový směr klimatických změn. Vědecká komunita se shoduje, že globální oteplování neznamená pouze nárůst teplot, ale především zvýšení energie v atmosféře, což vede k větším výkyvům.

Příčiny náhlých zimních extrémů

Paradoxně právě probíhající změna klimatu může přispívat k tomu, že se občas setkáme s velmi silnými a náhlými vpády arktického vzduchu do mírných zeměpisných šířek, jako to sledujeme nyní. Hlavním viníkem těchto situací bývá narušení takzvaného polárního víru, který obvykle drží studený vzduch uzamčený nad polárními oblastmi a brání mu v postupu na jih. Když se tento vír vlivem oteplování v Arktidě oslabí nebo rozpadne, ledový vzduch se může vylít hluboko do střední Evropy.

Tento mechanismus vysvětluje, proč můžeme i v rocích, které jsou globálně rekordně teplé, zažít lokální epizody extrémního chladu a přívaly sněhu, které zkomplikují život ve městech i na horách. Oslabení tryskového proudění neboli jet streamu způsobuje, že se počasí stává méně předvídatelným a jednotlivé tlakové níže či výše setrvávají na místě déle. To vede k tomu, že se střídají delší období sucha a horka s náhlými a intenzivními mrazivými dny, které však nemají dlouhého trvání.

Budoucnost zim v Česku

Klimatické modely pro Českou republiku naznačují, že zimy budou v nadcházejících desetiletích v průměru teplejší, deštivější a s menším množstvím sněhové pokrývky v nížinách. Přesto musíme počítat s tím, že se čas od času objeví „stará dobrá zima“ s teplotami hluboko pod nulou, která může trvat i několik týdnů v kuse. Tyto výkyvy budou pro přírodu i zemědělce představovat zátěž, protože rostliny zmatené předchozím teplem mohou vlivem náhlého silného mrazu utrpět značné škody.

Adaptace na tyto změny bude klíčová pro vodohospodářství, energetiku i běžný život obyvatel, kteří se musí připravit na větší nestabilitu a častější extrémy v obou směrech teploměru. Závěry vědců jsou jednoznačné: mrazy nezmizí úplně, ale stanou se vzácnějšími a o to více nás mohou v budoucnu zaskočit svou intenzitou. Je tedy mylné se domnívat, že pohled na zamrzlý rybník nebo zasněženou krajinu v lednu 2026 je důkazem neexistence klimatické krize.