FAJN VÝLETY | Legendární turistická útulna ležící na frekventované hřebenové trase mezi Červenohorským sedlem a vrcholem Praděd slouží veřejnosti již od devatenáctého století. Původní salaš pro dobytek se postupem času proměnila v ikonické místo, které si navzdory moderní době uchovalo svou nezaměnitelnou historickou tvář.

Pastevcův sen o Švýcarsku

Historie tohoto místa se začala psát dávno předtím, než se stalo cílem turistů, konkrétně v roce 1829. Tehdy zde nechal kníže Alois II. z Lichtenštejna postavit jednoduchou salaš, která sloužila primárně pro chov hovězího dobytka a výrobu mléčných produktů. Správcem se stal rodilý Švýcar jménem Johann Aegerter, jehož původ dal později vzniknout zlidovělému a dodnes používanému názvu celé chaty.

Původní zemědělské využití však postupně ustupovalo, protože zájem poutníků o občerstvení v drsných horách neustále narůstal. V roce 1887 proto kníže rozhodl o radikální změně a nechal objekt přestavět na vůbec první turistickou chatu v celém pohoří Hrubého Jeseníku.

Rozšíření na horský hotel

Zájem o ubytování byl tak obrovský, že původní kapacita přestala brzy stačit a muselo dojít k dalšímu rozšíření objektu. V roce 1898 byla přistavěna nová dřevěná veranda a lůžková část, čímž chata získala svou charakteristickou podobu, kterou známe z dobových pohlednic Rakouska-Uherska. Architektura budovy se od té doby prakticky nezměnila, což z ní činí unikátní konzervační příklad stavitelství z konce 19. století.

Interiér dodnes zdobí tmavé dřevěné obložení a stylový nábytek, který odolal i nešetrnému zacházení v dobách státního podniku Restaurace a jídelny. Na rozdíl od vyhořelé chaty na Pradědu měla tato stavba štěstí a přečkala bez úhony všechny požáry i drsné válečné události.

Život bez asfaltové silnice

Chata leží v nadmořské výšce 1304 metrů v přísně chráněné zóně, kam je běžným motorovým vozidlům vjezd celoročně zakázán. Zásobování potravinami a palivem musí zajišťovat provozovatelé vlastní technikou, v zimě často pouze pomocí pásových sněžných skútrů nebo rolby. Tato izolovanost od civilizace zaručuje, že zde nepotkáte davy svátečních turistů, kteří by sem vyjeli autem až z Koutů nad Desnou.

Vodu získává chata z vlastního horského pramene, který vyvěrá nedaleko pod vrcholem Malého Děda, a elektřina je sem přivedena podzemním kabelem. Provoz v těchto extrémních podmínkách vyžaduje neustálou údržbu, kterou komplikuje silný vítr a vysoké úhrny srážek typické pro Jeseníky.

Zvonička obětem krutých hor

Přímo před vchodem do restaurace stojí dřevěná zvonička, která slouží jako pietní místo věnované všem obětem zdejších hor. Na kamenném podstavci jsou umístěny pamětní desky se jmény těch, kteří v okolních lesích a na hřebenech tragicky zahynuli vyčerpáním, podchlazením nebo pod lavinou. I v roce 2026 zůstává tento symbol mementem pro každého, kdo se vydá na túru směrem k Červenohorskému sedlu.

Současní nájemci udržují tradici poctivé horské kuchyně, přičemž vyhlášené jsou zejména jejich borůvkové knedlíky a husté polévky. Objekt slouží jako klíčový záchytný bod pro běžkaře na magistrále, kteří zde nacházejí útočiště před mrazem uprostřed náročné trasy.