SLOVÁCKO | Tato pestrá tradice je oficiálně zapsaná na prestižním seznamu UNESCO jako kulturní fenomén a zahrnuje hned čtyři různé obce na východní Moravě. Málokdo z veřejnosti však tuší, že kromě slavného Vlčnova patří tento světový unikát rovnocenně také městům Hluk, Kunovice a obci Skoronice.
Zápis zahrnuje čtyři obce
Častým mýtem mezi turisty je přesvědčení, že na seznamu nehmotného dědictví UNESCO figuruje pouze jízda z Vlčnova. Oficiální zápis z roku 2011 však jasně hovoří o Jízdě králů jako o obecném fenoménu, který pokrývá všechny čtyři lokality na Slovácku.
Ministerstvo kultury i mezinárodní komise tím uznaly hodnotu tradice jako celku, nikoliv jen jedné konkrétní vesnice. Vlčnov byl nicméně hlavním iniciátorem a garantem celé náročné žádosti o zápis na tento prestižní seznam. Památková ochrana se tak vztahuje i na Hluk, Kunovice a kyjovské Skoronice.
Frekvence konání se liší
Důvodem, proč je Vlčnov nejznámější, je především neuvěřitelná kontinuita a frekvence, se kterou se zde slavnost pořádá. Jako jediné místo na světě drží tradici každý rok, zatímco v ostatních městech je periodicitu nutné sledovat v kalendáři.
V Hluku a Kunovicích se jízda koná obvykle jednou za tři roky, což z ní činí vzácnější událost. Ve Skoronicích je termín často vázán na slovácký rok nebo jiné folklórní festivaly a bývá jednou za 4 roky. Vlčnovská verze je tak pro média a turisty nejdostupnější „vlajkovou lodí“ celého tohoto zvyku na Moravě.
Král musí být panic
Podstata rituálu je ve všech čtyřech obcích velmi podobná a podléhá přísným historickým pravidlům. Ústřední postavou je většinou mladý chlapec ve věku 10 až 12 let, který musí být bezpodmínečně panic.
Je oblečen do starodávného ženského kroje, jeho tvář zakrývají pentle a v ústech pevně svírá bílou růži. Květina mu brání v mluvení, protože král musí po celou dobu jízdy zachovat naprosté mlčení. Tím dokazuje svou čistotu, nevinnost a důstojnost uprostřed hlučného davu přihlížejících diváků.
Legenda o útěku krále
Původ tradice je nejčastěji spojován s rokem 1469 a útěkem uherského krále Matyáše Korvína po neúspěšné bitvě. Aby se zachránil před vojsky Jiřího z Poděbrad, měl se převléknout za ženu a do úst vložit růži, aby se neprozradil hlasem.
Historikové však upozorňují, že tato legenda neodpovídá historickým faktům, protože Matyáš v tom roce na Moravě neprohrál, ale byl v Olomouci zvolen vzdorokrálem. Jízda králů je tak spíše pozůstatkem pohanských svatodušních rituálů (letnic) spojených s vítáním jara.
Veselé vyvolávky mladých legrútů
Zatímco král mlčí, jeho družina tvořená osmnáctiletými odvedenci neboli legrúti má za úkol dělat pravý opak. Na ozdobených koních projíždějí ulicemi obce a hlasitě vyvolávají vtipné veršované říkanky.
V nich s humorem komentují nešvary sousedů, lakotu starosty nebo chválí štědrost místních hospodyněk. Tato interakce s veřejností je klíčovým prvkem atmosféry a v každé obci má svá specifika a nářečí. Díky UNESCO mají tyto obyčeje naději na přežití i v dnešní digitální době.
Zdroj: https://www.nulk.cz/jizda-kralu/, https://www.jizdakralu.cz
Lupeňa POISSON | fajnblog@gmail.com
